Dům u lípy - centrum komunikace, setkání a společenství

Archiv akci a fotogalerie > Historie české Bible
  • Přednáší: ThDr. Jiří Beneš
  • Kdy: středa 4. dubna 2007 v 18:00 hodin
  • Kde: DŮM U LÍPY, Filipovská 72

Fotogalerie

ThDr. Jiří Beneš nás uvedel do historie české Bible, knihy, která ovlivnila nejen naše dějiny, ale i naši současnost. A ještě něco málo z přednášky ThDr. Jiřího Beneše pro všechny, kteří tiše naslouchli a nepsali si poznámky.

STRUČNÁ HISTORIE ČESKÉ BIBLE (českých překladů)

Je známo, že slovanská literatura má své počátky v překladech nejdůležitějších částech bible. Objevují se již na samém počátku naší národní kultury.

Na žádost velkomoravského knížete Rostislava vyslal byzantský císař Michael III. okolo r. 863 dva věrozvěsty, bratry Konstantina (Cyrila) a Metoděje ze Soluně. Měli nedávno pokřtěným Moravanům vysvětlit v jejich jazyce Kristovo učení. Ovšem bohoslužebnou řečí byla latina. Oba bratři si pro misii mezi Slovany připravili zvláštní písmo, tzv. hlaholici. Postupně byla přeložena celá staroslověnská Bible. Překlad pořídil Metoděj z řečtiny (Septuaginty). Jedná se o první překlad Bible do slovanského jazyka. Za Rostislavova nástupce Svatopluka získala převahu opět latinská bohoslužba nad staroslověnskou a Metodějovi žáci byli z Čech vypuzeni. V Karel IV. dal v klášteře v Emauzách přeložit bibli psanou hlaholicí (Hlaholská bible z r. 1416).

Překlady latinského textu byly vpisovány k některým místům v bibli, říkáme jim české glosy; pocházejí z 11. – 12. století, zachované máme tzv. Vídeňské glosy s překlady k Matoušovu a Markovu evangeliu. Navzdory výslovným zákazům papežů se staročeské překlady šíří (Žaltář glosovaný ze 14. st. zachovaný jen v pozdním opisu žaltáři Wittenberském). Právě nejvýznamnější památka staropolského písemnictví Floriánský žaltář ze 14. stol. byla ovlivněna překladem českým. Ze stejného období pochází 15 dochovaných staročeských Evangeliářů.

Přichází období překladů celé bible do staročeštiny. Pořízení rukopisu bylo velmi nákladné a zdlouhavé (60 týdnů), dochovaných je jen pět. Nejstarší překlad celé bible, tzv. Bible Leskovecká (Drážďanská) z r. 1370 je nekvalitní. Objevil ji Josef Dobrovský roku 1795 v Drážďanech. R. 1914 shořela v Lovani (Belgie), zbylo jen několik fotokopií a opisů.

Následuje bible Litoměřicko–třeboňská (Zmrzlíkova) třísvazková z r. 1411–1415 a Olomoucká (1417) a bible Hlaholská (1416). Vesměs jde o překlady z latiny.

Vlivem husitského hnutí proniká Bible i k prostému lidu. O její oblibě svědčí výrok papežského nuncia Eneáše Sylvia Piccolominiho (pozdějšího papeže Pia II.) z latinsky psané České kroniky: „Nechť se stydí italští kněží, o nichž nelze tvrditi, že by byli alespoň jednou přečetli Nový zákon, kdyžto v Táboře sotva bys ženy nalezl, jež by nedovedla odpovídati z Nového i Starého zákona.“ Do tohoto období patří Bible Táborská pro hejtmana Filipa z Padeřova aj. Šíření českých Biblí napomohl vynález knihtisku. Češi v 15. století vytiskli několikrát Nový zákon a Žalmy, dvakrát celou bibli – první českou tištěnou bibli r. 1488 Pražskou a o rok později Kutnohorskou. Za zmínku stojí fakt, že dříve než Češi měli samostatné vydání Nového zákona tiskem jen Francouzi a dříve než Češi se mohou pouze tři národy vykázat celou tištěnou biblí v národním jazyce: německý (1466), italský (1471) a Katalánci (1478). Ba dokonce v Praze vychází bible cizojazyčná: první ruská (běloruská) Bible r. 1517–1519. V dalším období (po r. 1500) vydává církev podobojí 5 Nových zákonů a celé bible; např. Benátskou bibli (r. 1506), r. 1529 a 1539 vychází bible Severýnova, r. 1540 Norimberská bible. Jiří Melantrich Rožďalovský vydal v Praze tzv. Melantrišky (r. 1549, 1556, 1560, 1570, 1577), načež Samuel Daniel z Veleslavína vydal r. 1613 Veleslavínku. Zvláštní pozornost si zasluhuje Bible kralická vytištěná díky nedocenitelné práci ilegální staré Jednoty bratrské. Nejprve vzdělaný Jan Blahoslav přeložil z řečtiny Nový zákon (vydán r. 1564 a 1568, pak byl připojen k šestidílce). Práce na překladu Starého zákona započala r. 1577 v Ivančicích, od r. 1578 v Kralicích. Celá Bible kralická pak byla vytištěna v letech 1579–94 v Kralicích. Bibli kralickou přeložili bratři z Jednoty bratrské z původních jazyků, opatřili ji poznámkami a výklady. Skládala se z šesti dílů (odtud označení Šestidílka). Vydání bylo značně nákladné, proto již r. 1596 vydali Kraličtí dostupnější a levnější jednosvazkové dílko bez poznámek a r. 1613 třetí revidované vydání. Tvrdá protireformace po třicetileté válce další vydávání znemožňuje, ba dokonce starší Bible soustavně ničí jako „knihy kacířské“. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 vrchnost světská i církevní (římskokatolická) českým evangelíkům ve vydávání Bible brání po dobu sto let. Proto je Bible kralická vydávána v zahraničí – mimo jiné: 1658 v Amsterdamu vydal J.A.Komenský Manuální aneb Jádro Biblí svaté a 1722 vyšla celá Bible zvaná První hallská. Následovala další vydání hallská, berlínská, též prešpurská. Konečně i církev římskokatolická začala vydávat Bibli v národním jazyce: Bible svatováclavská (r. 1712), poté následují další překlady a vydání. R. 1961 začalo několik kazatelů Českobratrské církve evangelické s náročným překladem bible do moderní češtiny. Postupně se přidali i zástupci jiných církví. První vydání tohoto překladu vyšlo r. 1979 (Český ekumenický překlad Písma svatého – ČEP).

Publikační systém Storm