Dům u lípy - centrum komunikace, setkání a společenství

Archiv akci a fotogalerie > Zázrak písma a fascinující mýty starověkých kultur
  • Přednáší: Josef Dvořák
  • Kdy: úterý 13. listopadu v 18 hodin
  • Kde: DŮM U LÍPY, náměstí Mikuláše z Husi

Jak vzniklo a dále se vyvíjelo písmo od klínopisu k latince? Možná si to neuvědomujeme, ale znalost písma je jednou z podmínek života v moderním světě. Ale víme něco o historii tohoto zázračného prostředku komunikace? Přednášející – Josef Dvořák, nás zavedl do historie vzdálené několik tisíciletí.

Fotogalerie

Pro vás, kteří jste vše nestihli sledovat, přikládáme i stručný výpis této přednášky ...

O VÝVOJI A VZNIKU PÍSMA

V Palestině sice vzniklo nejstarší dosud známé město světa (Jericho), ovšem nebyly tam dány předpoklady pro vznik státu a proto ani písmo nepotřebovali. Každé město bylo jakési samostatné „královstvíčko“ a žilo si pro sebe. To významné, co všichni prožili, uchovávali ústním podáním z pokolení na pokolení a ani zákony nebylo třeba zapisovat, jelikož zvykové právo bylo dostatečně silné i schopné prosadit určité právní zásady, přičemž veřejné vyhlášky stačilo v městě provolat ústně a obchody se vyřizovaly z ruky do ruky.

Jiná situace panovala v Dvojříčí eufratsko-tigridském a v Poříčí Nilu. Každoroční záplavy poučily obyvatelstvo, že jsou významným činitelem blahobytu, nebo hladu. Proto bylo v zájmu všech, aby zabránili vodám šířit zkázu, a naopak aby je rozvedli na co možná největší půdu, kterou tím zúrodňovali. To nemohl učinit jedinec, ani menší skupina. Jen dobře organizovaná společnost mohla vybudovat a udržovat síť zavlažovacích kanálů. Proto právě v Babylónii a v Egyptě vznikly časem první větší státní útvary a právě zde bylo vynalezeno písmo.


Prvenství náleží patrně Dolní Mezopotámii. Jejími nestaršími prokázanými obyvateli byli Sumerové. Pravděpodobně nejstarší písemné záznamy (asi již polovina čtvrtého tisíciletí) byly rázu hospodářského. Užívali k tomu obrázkového písma, kde každý znak vystihuje určitý pojem (tak nebylo možné ještě rozlišovat pádové koncovky ani různé slovesné tvary aj.). S potřebou delších textů se ustálil úzus psaní: psací plocha se začíná rozdělovat do pruhů a políček, aby bylo jasné, jak na sebe znaky navazují. Psalo se buď svisle, shora dolů, ve sloupcích řazených zprava doleva, nebo vodorovně z leva doprava. Časem se ustálil zvyk psát ve vodorovných řádcích, ovšem tak, jakoby se písmo otočilo o 90° a ze sloupců se staly řádky. Sumerové psali na hliněné tabulky. Leč do hlíny se špatně kreslily obrázky, proto se přibližně na přelomu 4. a 3. tisíciletí obrázky přestávají psát a naznačují se svislými, vodorovnými a šikmými čarami. Jelikož se rákosové pisátko (šikmo seříznuté) vtiskovalo do vlhké hlíny, jsou horní nebo levý konec čárky hrubší než zbytek (vnikají klínky), odtud se Sumerské písmo nazývá klínové.


V polovině 3. tisíciletí si sumerskou zemi podmaňují semitští Akkadové. Přijímají sumerskou kulturu i písmo. V akadštině se klínopis vyvinul ve slabičné písmo. K určitým výrazům jsou již přidávány slovní znaky (tzv. determinativy) upozorňující čtoucího na slovní druh následujícího výrazu. Např. znak hvězdy (= nebe, božstvo) se kladl před jména mužská (např bohů) svislý klín (tj. symbol pyje) a symbolem ženského pohlaví se označilo jméno ženské (ohlasem toho je zvyk psát vlastní jména velkým počátečným písmenkem). Původní počet klínopisných znaků čítal 2000 (3. tisíciletí), v 6. st. př. n. l. již jenom 350-400 znaků.

Nástupem Peršanů v 6. st. př. n. l. ovládne celý Přední Orient aramejština, jež se svým jednoduchým a praktickým písmem abecedním vytěsní jazyk babylónský a na místo hliněných tabulek nastupuje papyrus a pergamen.

Sumerská a akadská kultura nenásilně pronikla ke všem okolním národům (Elamci, Churrijci, Chetité /Néšané/ aj).
Druhá oblast, jež zrodila písmo, je Egypt (není vyloučen sumerský vliv). Počátkem 3. tisíciletí se spojily státy hornoegyptský a dolnoegyptský v jediný, a současně se objevují i první písemné památky. V Egyptě se texty hojně malovaly na stěny chrámů a hrobek, text byl psán i na papyrus a vytesáván do skal. I začátky písma egyptského jsou obrázkové.

První z dochovaných textů popisují úspěchy faraónů. Obrázkový text zde uvedený sděluje, že král Hór-aha zvítězil nad Núbií. „Král byl zobrazován jako ‘velký dům‘ (farao znamená ‘velký dům‘), na němž sedí pták sokol (tzn. Farao jako vtělený bůh Hórus). Núbie je zobrazena v lidské podobě, na kolenou, s rukama spoutanýma na zádech. ‘Velký dům‘ ji jednou rukou drží za vlasy a druhou rukou s kyjem se chystá roztřštit jí lebku… obraz znamená celou větu“. (Bič) Egyptské obrázkové písmo uvádělo svou tajúplností po tisíciletích Řeky v úžas.

Proto řecký historik Hérodotos (5. st. př. n. l.) ho označuje jako “svaté znaky“. Odtud pochází jejich označení jako “hieroglyfy“. Jimi se v Egyptě psalo od nejstarších dob až do 4. st. n. l. Obrázky se téměř nezměnily navzdory značnému vývoji řeči. Pro všední potřebu se již ve 3. tisíciletí vyvíjí jednoduší písmo, tzv. písmo kněžské, hieratické. A dalším zjednodušováním se od 7. st. př. n. l. prosadilo lidové písmo démotické.

V dalším vývoji se jednotlivé znaky začaly spojovat a postupně nabývaly hodnotu slabičnou, až souhláskovou. Samohláskám Egypťané pozornost nevěnují. Ještě později řecký a římský vliv vedl k vytvoření znaků pro samohlásky a posléze vzniku zcela nového písma, ke koptické abecedě, vytvořené z řecké abecedy.

Mezi složitými a důmyslnými písmovými soustavami starého Předního Východu vynikly svou jednoduchostí a účelností semitské abecedy z oblasti syrsko-palestinské. Nepoužívají žádné piktografy a za pomoci 20-30 hlásek dovedly napsat všechno. Jaké vlivy a vzory stály u kolébky semitských abeced nevíme. Nejstarší doklad rozvinuté západosemitské abeceda je foinický nápis na sarkofágu krále Achíráma kolem r. 1000 př. n. l. Foiničtí kolonisté v oblasti Středozemního moře své písmo obměňují v tzv. písmo punské. V římské době se punské písmo zjednodušilo ještě více a vzniklo písmo novopunské. Foinické písmo bylo rozšířeno i v Palestině a označuje se tu jako kenaanské, či starohebrejské. Psali jím i Koubci. Židovstvo od babylónského zajetí převzalo aramejské písmo, tzv. kvadrátní (před babylónským zajetím psali jiným písmem).

Staré foinické písmo (jednotlivé zvuky = hlásky i jména písmen) převzali Řekové: semitský álef א, bét ב, gímel ג, dálet ד, atd. řecky alfa α, beta β, gamma γ. Vytvořili si k tomu ještě samohlásky z nepotřebných hlásek v řečtině. Od Řeků převzali alfabétu Římané. A tké Semité své hláskové písmo obohacují o samohlásky.

Publikační systém Storm